volební kyvadlo

• Výstupy průzkumů

• Výstupem předvolebního průzkumu mohou být stranické preference, specifický volební model, přepočet modelu na mandáty, které by strana získala v Poslanecké sněmovně, či tzv. volební potenciál. Většina agentur zveřejňuje více než jen jeden typ výstupu.

  Stranické preference
  Stranické preference určité strany představují podíl těch, kdo vyjádřili záměr volit tuto stranu, vůči všem respondentům. Za základ výpočtu tedy slouží i ti, kteří řekli, že neví, k volbám nepůjdou apod. Stranické preference všech politických stran tedy v součtu nedosahují 100 %.

  Volební model
  Volební model představuje názor konkrétní agentury, jaký by byl pravděpodobný výsledek voleb v termínu konání průzkumu. Součet preferencí všech stran se ve volebním modelu rovná 100 %. Nicméně volební modely jednotlivých agentur se od sebe mohou výrazně lišit: někdy jde o jednoduchý přepočet volebních preferencí, jindy agentury data různě váží v závislosti na dalších odpovědích respondentů, např. na tom, s jakou jistotou se respondent chystá dorazit k volbám, zda volil v předchozích volbách apod. Má smysl srovnávat spolu jednotlivé volební modely, pokud se opírají o data sebraná v přibližně stejném termínu. Nemá smysl srovnávat volební model se stranickými preferencemi, ač i to se bohužel někdy děje.

  Přepočet na mandáty
  Přepočet volebního výsledku na poslanecké mandáty probíhá v ČR pomocí tzv. d'Hondtovy metody. Stejnou metodou je možné přepočítat na mandáty i výsledky předvolebního průzkumu vyjádřené volebním modelem, který si každá agentura stanoví v podstatě na základě svého uvážení a know-how. Přepočet na mandáty používáme také na Volebním kyvadle. Používáme k tomu stranické preference přepočítané na jednoduchý volební model, který předpokládá, že každý člověk, který v průzkumu uvedl volební preferenci nějaké politické strany, by šel k volbám se stejnou pravděpodobností. Pro zajímavost, tento jednoduchý volební model využívá např. agentura CVVM. Nepoužíváme tedy volební modely agentur, jejichž data máme k dispozici, protože ty jsou tajemstvím agentur. Jinými slovy, máme k dispozici data z předvolebních průzkumů konkrétních agentur, nicméně volební model konstruujeme sami, takže náš přepočet na mandáty se může lišit od přepočtu, který by agentura provedla na základě stejných dat, ale za použití svého tajného volebního modelu.

  Volební potenciál
  Poměrně novým typem výstupu v českém prostředí je volební potenciál. Jeho výpočtem agentury reagují na skutečnost, že mnoho voličů v termínu konání průzkumu ještě není rozhodnuto a často váhá např. mezi 2 stranami. Takový nerozhodný volič představuje volební potenciál pro obě tyto strany. Součet volebních potenciálů všech stran je tedy větší než 100 % (pokud existují voliči, kteří zvažují více stran). V letošních předčasných volbách do Poslanecké sněmovny využívá prvně volební potenciál také Česká televize: na základě volebního potenciálu zve hosty do televizních krajských debat.

• Cíle průzkumů

• Je běžným omylem domnívat se, že cílem předvolebních průzkumů je predikce výsledků voleb. Agentury většinou neusilují o predikci výsledků, nýbrž o analýzu podpory jednotlivým stranám v době konání průzkumu.

  Rozvržení sil v době průzkumu
  Deklarovaným cílem asi všech českých agentur, které provádějí předvolební průzkumy, je modelovat rozvržení sil jednotlivých politických stran v době konání průzkumu. Agentury např. nezohledňují kvalitu a předpokládané dopady probíhajících volebních kampaní či skutečnost, že mnoho voličů se rozhodne až na poslední chvíli. Nezohledňují ani aktuální politické kauzy, a to ani v případě, že u nich lze předjímat dopad na volební výsledek. Není tedy dost dobře možné srovnávat výsledky předvolebních průzkumů s výsledky voleb, protože předvolební výsledky neusilují zpravidla o prognózu.

  Prognóza volebního výsledku
  Některé subjekty se snaží o prognózu volebního výsledku. V USA jde např. o slavnou agenturu Gallup, v českém prostředí typicky o sázkové kanceláře. Mnohdy se lidé pozastavují, že sázkové kanceláře mají skrze své kurzy lepší výsledky v předvídání výsledků voleb než výzkumné agentury. Vlastně to ale není překvapivé, protože sázkové kanceláře o prognózu usilují a zohledňují i všechny informace, které mohou naznačovat určitou dynamiku ve vývoji preferencí. Výzkumné agentury se zpravidla soustředí jen na stav v době průzkumu.

• Způsob dotazování

• Výběr respondentů
  V předvolebním průzkumu se agentura pochopitelně nemůže dotazovat všech oprávněných voličů, a proto se dotazuje jen tzv. výběrového vzorku, zpravidla asi 1000 respondentů. Pokud jsou respondenti kvalitně vybráni (výběr je reprezentativní), jde o dostatečný počet. Existují dvě uznávané metody pro výběr respondentů: pravděpodobnostní a kvótní výběr. Pravděpodobnostní výběr spočívá v tom, že každý oprávněný volič má stejnou (nebo alespoň známou) pravděpodobnost, že bude do výběrového vzorku vybrán. Ideální by byl seznam všech oprávněných voličů, ze kterého by bylo možné losovat. Takový seznam ale v ČR není přístupný, takže se používají jiné, podstatně složitější a časově i finančně náročnější techniky pravděpodobnostního výběru. Alternativou je kvótní výběr, kdy jsou respondenti vybíráni tak, aby výběrový vzorek kopíroval strukturu populace oprávněných voličů v určitých vybraných znacích. Těmi jsou nejčastěji věk, pohlaví, vzdělání, velikost místa bydliště (obce) a velikost regionu. Předpokládá se, že výběrový vzorek bude odpovídat populaci voličů také v ostatních znacích, v tomto případě konkrétně ve volebních preferencích.

  Forma dotazování
  Nejběžnější formou dotazování v ČR je osobní rozhovor tazatele s respondentem na základě standardizovaného formuláře (dotazníku). Tuto formu využívají pro předvolební průzkumy všechny agentury, jejichž data na tomto webu využíváme. Alternativou je telefonický rozhovor, který předpokládá buď seznam telefonních čísel, nebo jejich náhodné generování. Z definice ignoruje neuživatele telefonů a zpravidla trpí také větší mírou odmítnutí odpovědi ze strany respondentů. Přesto např. v Americe funguje velmi dobře. Za méně spolehlivý považujeme online průzkum, protože populace uživatelů internetu je od populace oprávněných voličů významně odlišná. Z hlediska formy lze také odlišovat kontext dotazníku, tedy zda jsou otázky kladeny v rámci samostatného průzkumu, nebo v rámci tzv. omnibusu, kdy jsou respondenti dotazováni také na tematicky odlišné problémy než volební preference. V druhém jmenovaném případě je větší riziko zkreslení kontextem.

  Otevřená, nebo uzavřená otázka?
  Na volební preference voličů je možné se ptát otevřenou, nebo uzavřenou otázkou. Otevřená otázka respondentovi nedá na výběr, ze kterých stran může volit, ale pouze se např. zeptá: „Pokud byste k volbám šel/šla, kterou stranu byste volil/a?“ Při kladení uzavřené otázky je respondentovi naopak předložen seznam stran, ze kterých vybírá. Otevřená otázka může nahrávat velkým a dobře známým stranám. Uzavřená otázka lépe simuluje situaci voleb, kdy má před sebou volič volební lístky se jmény stran. Za ideální se přitom považuje náhodně měnit pořadí stran v předkládaném seznamu. Také konkrétní znění otázky či její pozice mezi ostatními otázkami v dotazníku může hrát roli. Různé agentury přistupují k problému dotazování různě.

• Chyby a odchylky

• Proč se výsledky předvolebních průzkumů liší od výsledků voleb? Má to celou řadu důvodů. Jsou to: výběrová (náhodná) chyba, systematická (nenáhodná) chyba a časový posun.

  Výběrová (náhodná) chyba.
  Výběrová chyba je dána matematickými zákony pravděpodobnosti. Výběrový vzorek, i když je jeho výběr proveden zcela bezchybně, se může lišit od populace oprávněných voličů. Proto se v souvislosti s předvolebními průzkumy mluví o tzv. statistické odchylce, která se u menších stran uvádí asi +-2 procentní body a u větších asi +- 3 procentní body. To znamená, že pokud byl výběr proveden správně, neměly by se výsledky průzkumu lišit od reálné podpory jednotlivých stran v populaci oprávněných voličů o více než tyto +-2 až 3 procentní body. I toto tvrzení ovšem platí jen s určitou pravděpodobností, a tak se asi u jednoho z dvaceti průzkumů stane, že se bude lišit více, i kdyby byl výběr respondentů proveden zcela bezchybně. Lidově se tomu říká smůla.

  Systematická (nenáhodná) chyba.
  Větší problém je tzv. systematická chyba. Ta není dána zákony pravděpodobnosti, ale „systémově“ špatným výběrem respondentů. Sem spadá takřka nekonečné množství chyb. Například špatná práce tazatelů, práce s neaktuálními kvótami pro výběrové znaky (sčítání lidu koneckonců probíhá jen jednou za 10 let) či odmítnutí respondenta odpovědět. Pokud by odmítnutí respondenta bavit se s tazatelem nijak nesouviselo s volebními preferencemi, nebyl by to problém. Pokud ale tazatele častěji odmítnou respondenti s určitými volebními preferencemi, výsledky průzkumu to zkreslí. Bohužel se moc nedá zjistit, jak to je. Minimalizace různých nenáhodných chyb je velkou výzvou pro výzkumné agentury.

  Časový posun.
  Časový posun hraje roli ve všech výzkumech veřejného mínění: data se nějakou dobu sbírají, nějakou dobu analyzují, nějakou dobu trvá sepsat zprávu, ale veřejné mínění se mění. Slovy klasika: „Fraška života letí vpřed jako splašená herka a diváka už pranic nezajímá zápletka prvního aktu.” Navíc existuje před volbami čtyřdenní embargo na výsledky předvolebních průzkumů, takže poslední výsledky průzkumů před volbami nejsou ani tak aktuální, jak by teoreticky mohly být. A to nejdůležitější, předvolební průzkumy modelují situaci v okamžiku sběru dat, ale asi 20 % voličů se rozhoduje teprve několik dní před volbami.

Práce s Volebním kyvadlem vyžaduje alespoň intuitivní pochopení dat, na kterých je náš model postaven. Samotné kyvadlo Vám dovolí nastavit jakoukoli kombinaci voličských skupin. Uživatel ale musí mít na paměti, že data představují odpovědi asi 1000 respondentů. Jen pro nefiltrovaný výběr voličských skupin jsou výsledky reprezentativní. Jakmile si uživatel začne úžeji definovat skupiny, jejichž stranické preference chce použít k zobrazení sněmovny, stává se výsledek jen orientační. Pokud si například vyberete jen ženy, model se opírá jen asi o 500 respondentů. Pokud si vyberete jen jednu věkovou skupinu, model je založen asi na 200 respondentech. Pokud se zeptáte jen na jeden kraj, model je založen asi na necelé stovce respondentů. Rozhodně nedoporučujeme kombinovat příliš mnoho kategorií, např. ženy nad 60 na Vysočině, protože pak už model nemá ani orientační charakter, ale stává se zcela nespolehlivý. Nechtěli jsme apriori zakazovat kombinovaný výběr, ale je nutné ho používat opatrně.

Za strany levice považujeme: KSČM, ČSS, SPOZ, ČSSD a LEV 21.

Za strany středu a nezařazené považujeme: ANEO, Piráti, SZ, RDS, Změna, Občané 2011, ANO, KDU-ČSL a Úsvit.

Za strany pravice považujeme: KČ, KAN, TOP09, SsČR, ODS, Svobodní, Pravý blok, HV a DSSS.

Na Volebním kyvadle využíváme data z předvolebních průzkumů tří agentur. Můžete si vybrat, které agentuře důvěřujete, případně data srovnat. Zde shrnujeme specifika předvolebních průzkumů jednotlivých agentur. Všechny pojmy jsou vysvětleny v sekci O předvolebních průzkumech.

• Rozhovor se sociologem Lukášem Linkem

• Jak hodnotíte současnou politickou situaci v České republice?
  Linek: Současná politická situace je relativně nepřehledná. Vypadá to, že do Poslanecké sněmovny se může dostat sedm, případně i osm politických stran, což je za historii České republiky výrazné novum, protože od roku 1996 je v Poslanecké sněmovně reprezentováno šest, poté jen pět politických stran. Ta hrozící rozdrobenost Poslanecké sněmovny je věc, která by neměla ujít analytikům a zájemcům o politické dění v pozornosti, může způsobit výrazné problémy při vytváření vlády, při samotném chodu Poslanecké sněmovny. Takže na jedné straně máme výraznou rozdrobenost, nejednoznačnost a v zásadě v případě tří, čtyř politických stran výraznou nejistotu ohledně toho, zda překročí 5% hranici. Na druhé straně ta nejistoty pro politické strany, nejednoznačnost volebních výsledků je odrazem toho, co se v České republice několik posledních let děje a v zásadě nemůžeme mít lidem za vinu, že se snaží hledat nějaké alternativy k etablovaným politickým stranám.
  
  Co jsou podle Vás další faktory, které ovlivňují utváření volebního rozhodnutí?
  Linek: Tak těch faktorů je celá řada, v zásadě je potřeba uvažovat o voličích jako o velmi heterogenní skupině. Není to homogenní skupina, u které by šlo říct, že rozhoduje jeden dva faktory. Jsou různí lidé a u různých lidí rozhodují odlišné faktory. Existuje téměř polovina voličů, to je řádově 30 % české populace, která je o svém volebním rozhodnutí přesvědčena a to její volební rozhodnutí vychází z určité ideologické orientace a ze zájmů, které vycházejí z třídní pozice jejich a případně kulturní, náboženské afiliace. Druhá polovina voličů, dalších řekněme 30 % české populace, tak v jejich případě to volební rozhodování je relativně nahodilé, ideologie do něj vstupuje hodně málo, jejich volební chování této skupiny není téměř podmínění sociální třídou a náboženstvím, případně jinými kulturními, sociálními charakteristikami. U této druhé skupiny to volební chování je vedeno především sympatičností jednotlivých politických stran a jejich leadrů, pozitivní afiliací k jednotlivých politickým stranám, které mají charakter hodnocení těchto stran na základě ne ani tak programové nabídky, ale spíše na základě důvěryhodnosti, důvěry v nějakou kompetenci a schopnost těch stran prosazovat témata, která ty strany jakoby prosazují. V případě ANO Andreje Babiše to je efektivní vládnutí, konec korupce atd., v případě Úsvity Tomia Okamury to jsou témata, která souvisí s celým politickým systémem, odvoláváním politiků jako nástroj nejen lepšího vládnutí, ale i zamezení korupce atd. Ta témata přímo nesouvisí s programovou soutěží na levopravé ose ve smyslu míra zdanění, poskytování veřejných sociálních služeb, ta klasická témata, která často politikou hýbala, ale spíše to jsou témata, která souvisejí se schopností vládnout, s důvěryhodností, s takzvanými valenčními tématy.
  
  Je nízká volební účast ohrožením demokracie?
  Linek: Zde je důležité si uvědomit a v zásadě vědět, čím je ta nízká volební účast sycena, proč ti lidé k volbám nechodí. Protože ty důvody neúčasti mohou být různé. Volební neúčast může vycházet například i ze spokojenosti, jestliže jsou lidé spokojení, tak k volbám nejdou, protože není důvod chodit k volbám. Tak vlastně svým způsobem není nízká volební účast ohrožením demokracie. Naopak jestliže ta nízká volební účast je zdůvodněná tím, že lidé nevěří politikům, nemají si z koho vybrat, nevěří, že vůbec hlasování něco může změnit, tak je nízká volební účast velkým problémem demokracie.
  
  Čím je podle Vás způsobena nerozhodnot či přelétavot českých voličů?
  Linek: Nerozhodnost voličů je způsobena tím, že vlastně ta volební nabídka politických stran pro ně není tak jednoznačná a věrohodná, aby se snadno mohli rozhodnout pro stranu, kterou hlasovat. Je to velmi prostá argumentace. Představte si člověka, který o sobě smýšlí jako o levicovém člověku a nabízí se mu možnost v zásadě hlasovat mezi komunistickou stranou a sociální demokracií. Tento člověk, když je antikomunista, tak mu v zásadě zbývá sociální demokracie a jestliže mu přijdou leadři sociální demokracie jako špatní, nepřesvědčiví, nevěří jim, například kvůli tomu, že si jejich předseda získal na úhradách na svůj rodinný byt, tak tenhle člověk ztrácí možnost pro někoho hlasovat, protože vlastně neexistuje pro koho. Je to vlastně velmi logické. Stejnou argumentaci lze provést pro voliče na pravé straně, případně ve středu. Nějaké důvody prostě, v myslích těch voličích způsobí, že oni cití, že vlastně neexistuje alternativa mezi těmi stranami, že vlastně nemají důvod proč jít k volbám.

• Rozhovor se sociologem Jiřím Vinopalem

• Jaké faktory budou podle Vás hrát roli při utváření volebního rozhodnutí?
  Vinopal: V každém případě to bude zkušenost už s několika minulými volbami, to znamená zkušenost zklamání, z toho, že něco vypadalo, že se změní a nezměnilo nebo naopak k horšímu, takže možná budou voliči ostražitější, opatrnější v tom, třeba i hledání změny nebo naopak důvěře těm zbylým, kterým dosud ještě důvěřovali.
  
  V čem vidíte význam předvolebních průzkumů pro voliče?
  Vinopal: Předvolební průzkumy poskytují informaci o názorovém klimatu ve společnosti. Protože běžně člověk žije v nějakém více či méně uzavřeném prostředí svých známých, ve svém regionu, s lidmi, kteří jsou na tom v mnoha životních okolnostech podobně jako on a to znamená také například, že mají tendenci volit, preferovat určité části politického spektra nebo konkrétní stranu, kandidáta a podobně a nemají vlastně představu o tom, jak mohou tyto věci vnímat lidé v jiných sociálních prostředích, v jiných regionech, s jiným věkem, vzděláním, ve větších městěch, na menších vesnících,...ty nejlepší předvolební průzkumy se provádějí po celém území ČR, mezi všemi skupinami obyvatel, tak vlastně poskytují tuto informaci, jak volební preference vypadají v celé ČR, ne jenom v nějakých konkrétně vybraných skupinách.
  
  Co hodnotíte jako nejzásadnější omezní předvolebních průzkumů? Případně jak by se daly vylepšit? Vinopal: Pravděpodobně nejviditelnější omezení je schopnost předpovídat výsledek voleb, což je dáno řadou metodologických problémů, nedostatků nebo takových věcí, které vznikají a zkrátka odstranitelné nejsou. Částečně také administrativně tím, že se průzkumy nesmějí provádět až do poslední chvíle před volbami, respektive provádět se mohou, ale nesmí se zveřejňovat jejich výsledky. Výsledky měření 14 dní před volbami neodpovídají pochopitelně tomu, jak nakonec volby dopadnou, protože během posledních 14 dní se celá řada lidí rozmyslí. A pro průzkumy je toto řekněme velmi špatná reklama, protože se tam poukazuje na to, podívejte co vám vycházelo a volby dopadly jinak. Ono to není ambice (většiny) průzkumů předpovídat výsledky voleb, ale zkrátka se vždycky do té role nějakého toho věštce dostávají. To je řekl bych největší problém. Pak samozřejmě řada technických problémů - z hlediska efektivity, to znamená smysplných nákladů finančních na realizaci průzkumu a přesnosti, spolehlovsti těch výsledků. Zeptáme se v celé ČR 1000, 1500 lidí v takových těch běžných pravidelných průzkumech a pochopitelně, že když chceme potom jakoby jít dál do analýzy jednotlivých krajů, chtěli bychom simulovat zisk volebních stran podle jednotlivých krajů, tak jak to reálně probíhá u voleb, tak tam už máme dotázaných málo a lze to jenom velmi obtížně, takže těch technických omezeních je tam celá řada. Tohle asi budou takovými největšími, se kterými se prakticky více potýkáme.

• Rozhovor se sociologem Martinem Buchtíkem

• V čem vidíte nejzásadnější omezení předvolebních průzkumů nebo jaká omezení je možná vysledovat?
  Buchtík: Největší omezení předvolebních průzkumů je interpretace veřejností jako výsledku voleb. Předvolební výzkum, výzkum preferencí nebo volební model žádným způsobem nepředpovídá výsledky voleb, pouze nejpravděpodobnější aktuální náladu voličů.
  
  A k tomu dochází interpretací veřejností nebo se do toho mísí ještě názor médií, žurnalistů?
  Buchtík: Veřejnost získává informace o výsledcích předvolebních průzkumů z médií, které je často interpretují palcovými titulky - šokantní zjištění: Zelení by získali pouze 4.9 % hlasů, nikdy by se do parlamentu nedostali. Přitom v předchozím průzkumu bylo jiné šokantní zjištění, že by získali 5,1%, takže by se do parlamentu dostali. Taková interpretace je značně zjednodušující. Dalším zásadním omezením je přejímání výsledků i od agentur, které nejsou zcela spolehlivé nebo jejich metodologie a způsob sběru dat není transparentní a je přinejmenším diskutabilní. Posledním důležitým omezením je ten, že by se data měla číst v nějakém kontextu, to znamená vidět celou časovou řadu, volební průzkumy však spíše ukazují trendy než aktuální výsledek volby. V médiích je většinou prezentován koláčkový nebo sloupcový graf představující aktuální rozložení a není uvedeno, co se za ním skrývá. Veřejnost je také je zmatená počtem výzkumných agentur a jejich různou metodologii vedoucí k tomu, že výsledky vycházejí různě.

• Rozhovor s analytikem Janem Herzmannem

• Jak hodnotíte současnou politickou situaci v České republice před volbami do Poslanecké sněmovny?
  Myslím si, že ta situace je hodně znejistělá a celá politická scéna je velmi fragmentovaná. Myslím si, že jsme v situaci, kterou jsme od roku 1990 ještě nezažili a možná se dokonce blíží nějaká dokonce zásadní změna, která by mohla znamenat oslabení těch tradičních politických stran a průnik nových subjektů na politickou scénu. Průnik v tom smyslu, že by se dostaly nové politické subjektydo Parlamentu s nějakou významnou rolí.
  
  Čím myslíte, že je tato nová situace způsobena?
  Myslím si, že je způsobena tím, jak politiku dělaly ty tradiční strany, protože se jim nepodařilo přesvědčit veřejnost, že působí především ve prospěch státu a společnosti. Proto tady už existuje delší dobu poptávka po nových politických subjektech. V roce 2010 dva ty subjekty vstoupily do Poslanecké sněmovny, jeden se rozpadl, druhý vydržel a pravděpodobně tentokrát se jeden až dva nové subjekty zase do Poslanecké sněmovny vstoupí.
  
  Jaké faktory budou podle Vás vstupovat do utváření volebního rozhodnutí?
  Těch faktorů je celá řada. Samozřejmě je tu velký faktor loajality voličů, to je tradiční záležitost a všechny ty strany, které tu nějakou dobu působí na politické scéně, tak mají svoje tvrdá voličská jádra. Ale vedle toho se tady utváří, jak jsem říkal veliká poptávka potom zvolit nějaké nové subjekty, zvolit alternativní politiky, možná také vyměnit generaci, to znamená dostat do Poslanecké sněmovny lidi, kteří tam nejsou posledních dvacet let. Dalším faktorem, který bude zcela jistě působit je celková frustrace ze situace v České republice.Tady by možná stálo za poznámku, že obecná nálada je daleko horší, než jaká je realita, očekávání toho, co se stane je velmi negativní. Zajímavé je, že v průzkumech se opakovaně ukazuje, že zatímco očekávání situace vlastní rodiny je relativně pozitivní, tak očekávání ekonomického vývoje státu je velmi negativní. To znamená, že lidé se vlastně bojí, že se něco stane na té celostátní nebo celospolečenské úrovni, ale tím to na ně přímo nedopadá a strach je tudíž trochu abstraktní, ale působí na voličské chování a skoro určitě bude i působit na výsledek těchto voleb.
  
  Jakou očekáváte volební účast? Jak se současná nálada a politická situace projeví na volební účasti?
  Já osobně očekávám, že bud pokračovat trend poklesu volební účasti. Máme tady k dispozici výsledky dvou agentur, které nějakým volebním modelem pracují s volební účastí, snaží se ji modelovat a tam ty výsledky naznačují, že by mohla být účast někde kolem 55, 56 %, což by odpovídalo mému obecnému očekávání, když se podívám na časovou řadu účastí, tak tam nějak směřuje. Na druhé straně jsou tu z poslední doby výsledky průzkumů, které naznačují, že by mohla růst volební účast. Extrémní to bylo u výzkumu TNS Aisa pro Českou televizi, že 77 % lidí deklaruje připravenost jít volit, což je podle mě naprosto nerealistické číslo.
  
  Jak by bylo možné zvýšit volební účast? Aby lidé neměli pocit, že jejich hlas nehraje roli.
  Myslím si, že to, že značnou část současných nevoličů by zpátky k volbám přivedly dvě skupiny věcí – politická nebo společenská katastrofa, velké ohrožení a nebezpečí, to bych si ani jako občan nepřál. A druhá věc by byla výměna garnitury politiků a přijdou lidé, kteří budou pro voliče důvěryhodní, o nichž si budou ti lidé myslet, že budou skutečně pracovat pro polis, tedy pro společenstvo, pro společnost, pro města a stát a nikoliv sami pro sebe a své politické strany. To je možná otázka generační výměny, na kterou tady česká společnost čeká.
  
  Čím je podle Vás způsobena přelétavost či nerozhodnost českých voličů?
  Je způsobena tím, že prakticky všechny strany v něčem svoje příznivce zklamaly a teď ještě navíc přicházejí s volebními tématy a kampaní, která není nijak zvlášť zajímavá a lákavá. Mezi tím, co nabízejí jednotlivé politické strany, jsou rozdíly, ale nejsou mezi tím opravdové taháky. Ta témata nejsou dostatečně emočně zakotvená, neodpovídají na to, co lidé cítí jako svoji potřebu, kam by se ten stát měl vydávat a k tomu se ještě přidává ta věc, kterou jsem říkal před chvilkou, že politickým stranám lidé vůbec nevěří, proto poté nejdou volit.
  
  Jaký je význam předvolebních průzkumů pro voliče? Jakou informaci z nich mohou získat?
  Já dlouhá léta říkám, že předvolební průzkumy jsou jakési zrcadlo společnosti, ono to platí o výzkumu veřejného mínění obecně, že v tom lidé mohou vidět, jak ta společnost se dívá jako celek na to, co se stane nebo děje a co se chystá udělat. Mohou se nějakým způsobem přizpůsobit, chtějí-li, a nebo oponovat trendu, který ty průzkumy ukazují. Současně ale říkám, že se ty průzkumy nesmějí brát doslova z důvodů metodických, nejsou úplně přesným obrazem toho, co ve společnosti je. Mají svoje chyby, výběrové i nevýběrové, nechci tady zabíhat do metodických podrobností. V každém případě jsou jenom nástinem, obrazem té reality, momentkou zachycenou fotografií a nesmějí se tedy přeceňovat. Na druhé straně zavírat před nimi oči by bylo asi velmi krátkozraké.
  
  Jaké jsou podle Vás nejzásadnější omezení předvolebních průzkumů a případně jak by bylo možné je vylepšit?
  Tím nejzásadnějším omezením je nedostupnost opory výběru. Opora výběru je v matematické statistice jakýsi základ, nějaký centrální registr voličů nebo něco podobného, co by bylo dostupné jako nástroj, ze kterého by se dalo vybírat, kdo má být dotazován. To už není dnes prakticky nikde ve světě k dispozici, substituují to agentury nejmožnějšími různými způsoby, ale je to velice omezující záležitost, která omezuje reprezentativnost těch výzkumů. Za druhé vážné omezení považuji termín tří dnů, kdy se nesmějí před volbami zveřejňovat průzkumy, protože v praxi to znamená, že ty poslední průzkumy se dělají zhruba sedm dní před volbami a my víme z prezidentské volby z prvního kola, že posledních sedm dní může být ve vývoji preferencí velmi bouřlivých. Zatím je to tak, že se provede výzkum nebo spíš několik výzkumů, různé agentury se v tomto smyslu předhánějí, zveřejňují se výsledky, na to reagují politici, na to reagují voliči, ale už nikdo nenaměří, co se stalo a pak už přijdou ty volby. V mnoha případech to pak vypadá jako veliké překvapení. Ono to nemusí být špatně v tom smyslu, že ty agentury nesprávně pracovaly, může to být prostě tím, že k tomu pohybu došlo až poté, co agentury už byly nuceny skončit svoji práci.

Projekt Volební kyvadlo byl vytvořen týmem doktorandů z katedry sociologie na Filozofické fakultě UK. Díky datům od různých výzkumných agentur umožňuje porovnat hypotetické rozložení mandátů v Poslanecké sněmovně ČR na základě různých metodik, které agentury v předvolebních průzkumech používají. Především ale umožňuje zobrazit hypotetické rozložení mandátů, pokud by určitá vybraná skupina voličů k volbám vůbec nedorazila.

• Zorientujte se v problematice předvolebních průzkumů v sekci O předvolebních průzkumech.
• Podívejte se, co na to experti.
• Pohrajte si s interaktivním Volebním kyvadlem a podívejte se, kdo zasedne ve sněmovně, pokud lidé jako Vy zůstanou sedět doma. Zvedá Vás to ze židle?
• Jděte k volbám :-)


Kristýna Chábová
se zabývá politickou sociologií, hlavně předvolebními průzkumy, politickou kulturou a korupcí. Vystudovala magisterský program sociologie na Oxford University, dále studovala ve Spojených státech a Francii.



Anne Illmannová
se zaměřuje se na volební kampaně a politickou komunikaci. Těmto tématům se věnovala také během ročního pobytu na univerzitě v Heidelbergu.



Jaromír Mazák
se orientuje na politickou sociologii, především sociální hnutí a občanskou angažovanost. K tématu ho přivedl roční pobyt na univerzitě v německé Jeně. Má zkušenosti jako analytik a projektový manažer z několika výzkumných projektů.


Všichni studujeme v doktorském programu na katedře sociologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.